Porod pro mě i pro Darju byl velký šok. Darju to vůbec nebavilo a na štěňátka zlostně krčila nos. Pak pochopila, že jsou to její prcci a celé smečce rostoucích ničitelů se plně oddala. Strávili jsme spolu vyčerpávající měsíce, kdy nás obě dvě rostoucí štěňata terorizovala, někteří lidé pomlouvali a jiní nám záviděli. A protože jsme rodina, rozhodli jsme se, že dva Darjini synové zůstanou se svou psí mámou doma.

Darja zemřela za velmi tragických okolností, když dvojčatům (Ali a Laki) bylo půl roku. Asi rok a půl jsem se z toho, co jsem prožila, vzpamatovávala. Nakonec jsem se rozhodla, že už raději ani pejsky chovat nebudeme. Dvojčata jsou pořád s námi, opatrovaní v rodině jako dvě malé děti. Za měsíc (tj. 20.4.2006) jim bude 5 let, nemají na sobě stejně jako jejich otec jediný šedivý chlup. Ani mentalitou se nezměnili, pořád se chovají jako malí kluci.

Chtěla bych popřát všem těm, kteří se dostali až k těmto řádkům, aby nemuseli prožít, co jsme prožili my, aby je jejich doginky a jiní milovaní zvířecí členové domácnosti provázeli tak dlouho, jak je to jen možné.